Většina z nás mužů v dnešní době má určitý strach anebo alespoň cítí značnou nervozitu, když si už jen představí, že by měli oslovit úplně neznámou ženu. Obzvlášť takovou, která se jim opravdu líbí. A to jsou většinou přesně ty ženy, které by oni muži rádi oslovovali a poznávali.

Já jsem jeden z nich, anebo jsem až donedávna byl…

Nedávno jsem poslouchal přednášku kanadského psychologa Jordana Petersona, který mimo jiné mluvil o dvou věcech. První byla to, že už od pradávna nás spousta těch nejpopulárnějších příběhů učí o jistém “zabíjení našich draků” a že tito draci vždy chrání nějaké “zlato”. Je to metafora o tom, že kdykoliv chceme v životě dosáhnout na něco opravdu hodnotného, je nevyhnutelné, abychom se při tom postavili právě tomu, čeho se nejvíce bojíme.

Doktor Peterson v tom samém projevu zmiňoval i to, že nejlepší způsob, jak překonat strach z mluvení se ženami, je takzvaná exposure therapy, to znamená terapie opakovaným vystavováním se našim největším strachům. Já sám jsem cítil velmi silnou nervozitu už jen při pomyšlení na to, že bych jen tak oslovil krásnou slečnu někde na ulici. Zároveň jsem byl ale rozhodnutý, že se chci někam v životě posunout a postavit se těm mým vlastním “drakům”.

No, a jednoho slunečného říjnového pátečního odpoledne jsem se rozhodl, že do toho prostě po hlavě skočím!

Během toho odpoledne jsem různými způsoby oslovil kolem deseti mladých slečen v okolí brněnského centra a ještě ten večer jsem se neohroženě přidal k úplně neznámé skupince šesti holek v jedné hospodě, se kterými jsem strávil velmi zajímavý zbytek večera. V průběhu následujících dní jsem náhodně oslovoval další holky, a dokonce jsem se dvakrát znovu neostýchavě přidal ke skupinkám holek sedících v hospodách. (Tyto zkušenosti by byly na malý článek sám o sobě.)

Začal jsem v praxi vidět to, co jsem tušil – že české holky opravdu nekoušou a většinou jsou velmi tolerantní a přívětivé (za předpokladu, že je oslovíte slušným způsobem).

Řekl jsem si, že by bylo nejlepší si to opravdu zažít v praxi a pozitivně si přeprogramovat mé vnímání žen právě tím, že se vystavím co největšímu množství setkání.

Ale jak začít? A jak to udělat co nejefetivněji?

Uvědomil jsem si, že by mě samotného velmi zajímalo, jak se k tomuhle tématu české holky obecně staví. Napadlo mě, že bych tuto zvědavost vlastně mohl využít, a chodit se na to ty holky přímo ptát. Něco užitečného se dozvím a zároveň potrénuji své sebevědomí. Dvě mouchy jednou ranou! Ona ale myšlenka je jedna věc, ovšem opravdu do toho jít je věc druhá.

Když jsem se ale po pár týdnech o tomhle bavil s kamarádem řekl mi, že nejsem první, kdo dostal tento nápad a zrealizoval jej…

Bylo to pro mně jako znamení…

Martin Zákostelský, blogger z Prahy, zhruba před čtyřmi lety udělal přesně tento typ dotazníku a napsal k tomu skvělý článek, který posloužil jako inspirace k mému projektu. Rozhodl jsem se tedy, že něco podobného, co on udělal tehdy v Praze, já teď zreplikuji v Brně. Je to i důvod, proč v našich článcích najdete některé shody, co se týče struktury. Abychom mohli porovnávat některá data, použil jsem stejné otázky jako Martin, a pár vlastních jsem si přidal k obohacení.

Vytiskl jsem si tabulky a s psací deskou, propiskou, nadšením a notnou dávkou nervozity jsem vyrazil do brněnských ulic… Co jsem tedy zjistil o přístupu českých holek k oslovování a jaký efekt tyto zkušenosti měly na mě samotného?

Nejlepší bude asi začít tím, že tady stručně uvedu, jak vlastně celý průzkum probíhal.

 

Znění dotazníku

Dotazník se skládal ze tří otázek, ke kterým jsem si ovšem brzy po začátku přidal jednu navíc:

  1. Jak často vás oslovují neznámí muži na ulici? Uveďte počet oslovení za měsíc.
  2. Jak je vám to oslovování příjemné? Na škále od 0 (nejméně příjemné) až po 10 (nejvíce příjemné).
  3. Jaký styl oslovení nebo jaký přístup od mužů při oslovování je vám nejpříjemnější?
  4. Myslíte si, že muži v Česku by měli oslovovat ženy častěji?

Zpravidla jsem se i ptal téměř všech zúčastněných, jestli by chtěly zaslat článek s výsledky dotazníku na email, těch jsem dostal dohromady 78.

Je třeba dodat, že u všech skupin holek jsme se domluvili, že stačí, když dá email jen jedna z nich, a ta to rozešle zbytku; hrubým odhadem tento článek dostane asi 70 % dotázaných holek.

Zároveň jsem si u každého oslovení zapisoval:

  • Datum
  • Místo
  • Sama / Více holek
  • Atraktivita (0-10, kde 10 je nejhezčí)
  • Oslovitelnost (0-10, kde 10 je nejoslovitelnější)
  • Přívětivost každé holky (0-10, kde 10 je nejpřívětivější)

U zvýrazněných položek bude pro pochopení důležité, abych je tu definoval:

  1. Atraktivita – tady asi stačí jen poznamenat, že atraktivita byla subjektivní, tj.z mého pohledu – prostě jak pěkná mi holka celkově připadala (hlavně fyzicky, ale ostatní vlastnosti to samozřejmě ovlivnily také)
  2. Oslovitelnost – jak “oslovitelná” mi holka připadala, než jsem ji oslovil – to znamená, jestli například měla/neměla nasazená sluchátka, jestli se usmívala, mračila nebo měla neutrální výraz, jestli vypadala, že spěchá, nebo naopak atd.
  3. Přívětivost holky – u každé holky jsem i hodnotil celkovou přívětivost naší interakce – to znamená, jak ochotné a celkově příjemné holky byly v průběhu dotazníku

 

Kde jsem oslovoval:

Většinu holek jsem zastavil přímo v ulicích brněnského centra, zbytek byl směsicí různých míst jako např. lavičky v centru a jeho okolí, obchoďák, MHD, nádraží apod.

 

Základní statistiky

V průběhu cca devíti dnů jsem oslovil 221 žen, většinu z nich během čtyřech dní, kdy jsem v každém z nich oslovil v průměru kolem padesáti žen.

Rozdíl v mém vnitřním rozpoložení mezi první oslovenou holkou a tou poslední byl neuvěřitelný, k tomu se ještě vrátím později v článku…

Stejně jako přede mnou Martin rozdělím své poznatky do tří kategorií:

  • samotné odpovědi na otázky a vztahy mezi nimi
  • chování žen při rozhovoru
  • moje vlastní chování a vnitřní myšlenkové pochody

Počet holek:

Z oslovených 221 holek – 151 z nich byly samy, 46 bylo ve skupinkách po dvou a zbylých 24 bylo ve skupinách po třech. Já sám bych neměl problém oslovit jakkoliv velkou skupinu, ale došel jsem k závěru, že pracovat s více než třemi holkami najednou by bylo nepřehledné a negativně by to ovlivnilo data. Už takhle bylo vidět jak si některé darebačky ve skupinkách podvědomě synchronizovaly odpovědi.

Celkem odmítlo 12 holek, zpravidla spěchaly, a to také uvedly jako odůvodnění, z těchto odmítnutí nebylo ani jedno jakkoliv nezdvořilé.

 

Odpovědi na otázky:

Z 221 oslovených žen mělo ochotu se se mnou bavit skvělých 209, ze kterých všechny odpověděly na veškeré položené otázky. Téměř všechny ženy, které odmítly, očividně spěchaly, ale zdaleka ne všechny ženy, i když spěchaly, si neudělaly čas, obzvláště když jsem řekl, že v průběhu otázek můžu jít s nimi.

 

Jaké ženy jsem oslovoval

Oslovoval jsem ženy v odhadovaném věku 15-35 let, ale z mého úsudku se drtivá většina z nich pohybovala ve věku okolo 18-25 let. Snažil jsem se oslovovat hlavně atraktivní mladé slečny, kterých není v Brně vůbec málo.

Hlavní dva důvody, proč jsem se rozhodl oslovovat krásné ženy byly, že zaprvé to zvyšovalo moji motivaci, a zadruhé – a to je ten hlavní důvod, tento článek je určený hlavně ostatním mladým mužům, kteří mají strach z oslovování holek. A to často právě hlavně těch nejkrásnějších.

Atraktivita 0-10

Průměrná subjektivní atraktivita holek, které jsem slovoval byla 7.06, tudíž jsem z drtivé většiny oslovoval pěkné holky.

Oslovitelnost 0-10

Průměrná subjektivní oslovitelnost holek byla 5.08, já sám jsem se snažil nenechat oslovitelnost holky ovlivnit to, jestli za ní půjdu nebo ne, takže jediné, o čem tato statistika vypovídá, je, že v průměru se mi brněnské holky nezdály od pohledu nijak lehce nebo těžce oslovitelné.

 

Přívětivost holek 0-10

Průměr toho, jak ochotné a příjemné byly holky, které jsem oslovil během dotazníku, vyšel jako úžasných 7.3, interakci jsem zhodnotil jako mírně podprůměrnou pouze u 4 z 209 holek, a za celý dotazník jsem neměl ani jedno nepříjemné setkání. Z mé zkušenosti byly tedy holky zpravidla velmi přívětivé, ochotné a vnímaly dotazník i celou interakci pozitivně!

V jakých situacích jsem oslovoval

Spektrum míst, kde jsem holky oslovoval, nebylo až tak rozmanité, abych bylo třeba to tady moc rozvádět – většinu holek jsem oslovoval v brněnském centru a jeho okolí, ale obecně:

  • Interakce s holkami, které někde seděly nebo stály, byly v průměru o něco pohodovější než u těch, které jsem zastavoval na ulici, což se dalo čekat, ale ne zase o tolik, téměř bez vyjímky byly všechny holky velmi ochotné, nezávisle na tom, kde jsem je oslovil
  • Stejně jako u Martina prodavačky působily obecně ochotně a vypadaly vděčné za ten malý pokec

 

Začátek rozhovoru

Měl jsem obrovskou výhodu v tom, že jsem se mohl poučit z Martinových zkušeností, který brzy zjistil, že je důležité je v prvních pár sekundách holku zaujmout

Já sám jsem tedy už od začátku oslovoval holky frází:

“Ahoj, hele, já píšu takový článek a součástí toho je takový krátký dotazník. Týká se to oslovování holek na ulici, máš chviličku na tři krátké otázky?”

Myslím si, že právě díky tomu jsem měl obrovskou úspěšnost už od začátku.

 

Otázka č. 1: Jak často vás oslovují neznámí muži na ulici?

Holky byly v průměru oslovovány 0,9 krát, tedy méně než jednou za měsíc.

Z toho, jak na mně odpovědi na tuto otázku působily, si upřímně myslím, že tohle číslo je asi ještě dost nadsazené, a to z několika důvodů:

  1. Je možné, že některé holky, které uvedly opravdu velká čísla jako například 10, nebo 20 atd., možná ne úplně správně pochopily otázku, anebo si trošku přidaly, ale to je čistá spekulace, takže jsem samozřejmě všechna tato čísla ve statistice nechal.
  2. Dá se říci, že jsme s holkami často jakoby zaokrouhlovali, například něco jako 2 oslovení za rok, což by bylo ani ne 0,2, se někdy zaokrouhlilo na pěkných kulatych 0,5-1, což také mohlo do určité míry uměle zvýšit výsledné číslo.

 

Velmi důležitý poznatek – holky byly zpravidla touto otázkou trochu zaskočeny, protože na nich bylo téměř vždy poznat, že si okamžitě uvědomily, jak velmi zřídka se jim něco takového stává.

Schválně jsem jim začal jasně definovat, že teď nemluvíme o nějakém hulákání ve smyslu “pěkný kozy”, nemluvíme o pískání a nemluvíme ani o lidech, kteří po nich něco chtějí (prodejci, bezdomovci, co chtějí peníze, či lidé, kteří chtějí s něčím poradit apod.). Řekl jsem jim, že se jedná čistě jen o muže, kteří je slušným způsobem osloví s tím, že se jím třeba líbí a podobně.

Kvůli tomuhle jsem se velmi brzy naučil okamžite po položení téhle otázky holkám říct něco ve smyslu “A neboj se být úplně upřímná, protože jak vidíš tady, od předešlých holek, průměr v Česku je téměř nula.” Reakce na toto upozornění byla pak často něco ve smyslu, že se holka usmála a řekla: “No, to by tak sedělo…”, anebo naopak překvapeným hlasem: “Až tak málo, jo?” Bylo pak okamžitě poznat, jak z většiny holek rychle opadl ten nátlak na to dát alespoň nějaké množství oslovení, i když se jim to třeba skoro vůbec nestalo.

Nikdo si nechce připadat, že není žádaný, takže bylo důležité, aby holky vědely, že nejsou jediné neoslovované. Právě naopak, a že problém není ani tak u nich, jakožto spíše u strachu v nás chlapech.

 

Typické odpovědi po tom, co jsem tyto dvě věci ujasnil, byly ve smyslu:

  • “Hmm, tak to asi vůbec.”
  • “To se mi stane tak možná jednou až dvakrát za rok, ne za měsíc.”

Jak potvrdí statistika, odpovědi byly zpravidla stejné i u těch nejkrásnějších žen.

A jak teda ta reálná statistika vypadala?

V následujícím grafu můžeme vypočítat, že 61 % procent holek nebylo osloveno v průměru ani jednou za měsíc, 29 % bylo osloveno jednou až dvakrát za měsíc a pouze zbylých 10 % bylo osloveno více než dvakrát za měsíc.

 

 

Otázka č. 2: Jak je vám oslovování příjemné?

Tuto otázku jsem se většinou snažil zadefinovat tak, že holky, které už byly osloveny, to samozřejmě hodnotily podle svých zkušeností.  Zatímco u těch, kterým se to téměř vůbec nestalo, jsem chtěl, aby mi řekly, jak si myslí, že by to vnímaly, pokud by je takhle kluk oslovil. Zpravidla jsem všem holkám řekl, aby jejich odpověď vycházela z předpokladu, že oslovení proběhlo slušným způsobem.

V průměru holky hodnotily oslovování na stupnici od 0 do 10 jako 5,6, tedy spíše pozitivně. Ty, které oslovování hodnotily spíše pozitivně, se mnou většinou souhlasily v tom, že je to zčásti proto, že i kdyby to nikam nevedlo, braly to alespoň jako kompliment.

 

 

Následující částí článku je tabulka, kde jsou vypsány číselné vztahy mezi všemi číselnými statistikami z dotazníku.

Můžete ji klidně přeskočit, pokud vás to nezajímá, ale doporučuji se podívat alespoň na kolonku “Atraktivita vs. počet oslovení”, kterou jsem označil zeleně; tato statistika je obzvláště zajímavá.

 


Otázka č. 3: Jaký styl oslovení nebo jaký přístup od mužů při oslovení je vám nejpříjemnější?

Aby byl průběh otazníku plynulý, rozhodl jsem se, že budu holkám dávat na výběr ze třech základních možností, ale vždy jsem podotkl, že samozřejmě můžou říct i cokoliv jiného. Drtivá většina holek si však jednu možností vybrala.

  1. Slušné oslovení – například “Ahoj, líbíš se mi a…” nebo “Ahoj, ty jsi studentka?” atd., v podstatě jakýkoliv styl oslovení, který začíná slušně a narovinu
  2. Vtipné oslovení – jakékoliv oslovení, které začne nějak s humorem
  3. Kompliment

 

Jak můžeme vidět v grafu dole, valná většina holek si vybrala buďto slušné nebo vtipné oslovení, překvapivě málo holek zvolilo možnost kompliment.

Unikátních odpovědí, např. “přirozený”, “trochu drzý” anebo “originální” bylo tak málo, že jsem je pro zjednodušení zařadil pod “slušný”. Pojďme se ještě podívat na pár zajímavých poznatků k našim dvěma nejčastějším odpovědím.

 

Kompliment

  • Když jsem se párkrát zeptal, proč ne kompliment, nejčastější pocit byl, že to působí hned takhle ze začátku tak trochu vlezle. “Ten kluk mě ani nezná a už se mi chce zavděčit?”

Slušný

  • Holky si často vybíraly tuto možnost, protože to zahrnovalo spoustu věcí
  • Slušné oslovení působí nenuceně a přirozeně

Vtipný

  • Ze zvědavosti jsem se holek, které si vybraly tuto možnost, začal ptát “No jo, to se lehce řekne, že vtipný, ale jak to udělat?”
  • V podstatě ani jedna z holek neměla jasnou odpověď, velká část z nich pak i sama uznala, že tohle máme my kluci těžký, ale také jsme se shodli, že když už se klukovi povede nějak vtipně tu konverzaci začít, o něčem to svědčí.
  • To znamená, že takový vtipný kluk má hned body navíc za humor, kreativitu a popřípadě inteligenci
  • Začal jsem pak nahazovat nějaké příklady a holky zpravidla souhlasily, že důležité je, aby to působilo přirozeně, například poukázat na něco srandovního v okolí, třeba:

“Hele, vidíš támhletu “sochu”? Nevypadá jako dildo? Kdo by proboha dal doprostřed brněnského náměstí velké černé dildo???” Tohle je samozřejmě jen hloupý příklad, jde tady jen o tu pointu, že vtipné oslovení by mělo být spíše přirozené, ne přijít k cizí holce a rovnou jí začít vyprávět nějaký vtip.I když možná i to by mohlo na některé holky fungovat, kdo ví. K tomuhle se ještě později v článku krátce vrátím…

 

Mimo signalizaci inteligence a kreativity chci osobně ještě podotknout jeden další důvod, proč si myslím, že humor je v těchto situacích velmi užitečný. Dnes už víme, že z evolučního hlediska hraje humor mimo jiné jednu důležitou roli – a to je rozpuštění stresu a napětí. Ať už chceme nebo nechceme, a i v případech kdy to jde dobře, nečekané interakce s cizími lidmi v nás budí určitou malou dávku nejistoty a nervozity, a smích tyto pocity velmi účinně rozpouští.

Jinými slovy – holka, kterou se vám podaří rozesmát, nebude tak nervózní.

 

Otázka č. 4: Myslíte si, že kluci tady v Česku by měli holky oslovovat častěji?

Abych tady konkrétně přesně definoval, jak jsem holkám otázku podával:

“Myslíš si, že by kluci v tady Česku měli holky na veřejnosti oslovovat častěji, méně často, anebo je to tak akorát tak, jak to teď je?”

Téměř vždy jsem i jasně dodal: “Za předpokladu, že to oslovení bude slušným způsobem!”.

Odpovědi holek jsem rozdělil na čtyři skupiny:

  1. Jasné Ano – když například holka řekla bez rozmýšlení “Ano.” anebo něco ve smyslu “Já si myslím, že určitě jo.” atd.
  2. Spíše Ano – když se holka třeba chvilku rozmýšlela a pak řekla, že spíš ano, anebo něco ve smyslu “Podle mě by to asi měli dělat spíše častěji”.
  3. Neutrální – když holka řekla něco ve smyslu, že tak, jak to je teď, je to v pohodě
  4. Méně – když holka řekla, že by to měli kluci dělat spíš méně anebo vůbec

Jak můžeme vidět v grafu níže, dvě třetiny holek si myslí, že kluci v Česku by měli oslovovat častěji, zhruba jedna třetina si myslí, že je to tak akorát, a méně než 2 % holek si myslí, že by měli naopak oslovovat méně. Jeden z důvodů, které holky zmiňovaly pro více oslovování, je, že je to většinou lepší než internet a sociální média, která zpravidla bývají velmi neosobní, a že právě ten osobní kontakt už v dnešní době začíná chybět.

 

Pár zkušeností “z terénu”, a co by si z toho měli vzít ostatní kluci

Vždy jsem holkám řekl, že v dotazníku budou tři krátké otázky, ale to nebyla úplně pravda…

Abych při dotazníku nabral co nejvíce zkušeností, vytvořil jsem si určitou rutinu, abych si vyzkoušel pár maličkostí, které jsem opakoval téměř při všech interakcích, a následně jsem sledoval, jak na ně budou holky reagovat. První byla ta, že místo toho, abych hned na začátku řekl, že otázky budou čtyři, řekl jsem, že budou tři ,a po zodpovězení třetí otázky jsem na holky vyvalil: “A ještě poslední, BONUSOVÁ otázka.”. Jde tu ale spíše o to, JAK jsem to řekl.

Vždy jsem tu větu řekl stylem telemarketingu, jako bych byl Hörst Fuchs, který vám přidá další sadu steakových nožů, pokud zavoláte ještě teď! Zároveň jsem udělal nějaké výstřední gesto jako mávnutí rukou, poskočení, zatočení deskami apod. Téměř každá holka se při tomhle alespoň trochu usmála a obecně byla reakce pozitivní! Reakce holek byly opravdu pozitivní univerzálně, to znamená, že je lepší se snažit tu interakci vždy nějak okořenit a dát do toho trochu života, nikdo nemá rád monotónnost a každá holka ocení i tu malou, hloupou spontánnost namísto nudy.

Další “rutina” byla třeba, že od určité chvíle jsem téměř všem těm holkám, které si u třetí otázky vybraly možnost “Vtipný”, pokládal otázku: “No jo, to se lehce řekne, že vtipný, ale jak to udělat?” Následně jsem jim schválně dal humorně špatný příklad…K holce jsem se vždy naklonil, položil jsem jí ruku na rameno a řekl jsem:

“Asi by nebylo ideální jen takhle přijít za holkou

*s úsměvem jsem se k holce naklonil a položil jsem jí ruku na rameno pro zdůraznění sarkasmu a humoru*

a říct jí: ‘Hele, slyšela jsi ten o Stalinovi?’, že?”

(Ano, vy zúčastněné, co tohle čtete, opravdu jsem to dělal vám všem… :D)

Jaká je pointa? Stejně jako u předešlého příkladu se všechny holky při tomhle usmály a samozřejmě souhlasily, že takhle si to vtipné oslovení nepředstavují a že by to mělo být spíše přirozené. Samozřejmě, že každá interakce byla unikátní, a většina věcí, které jsem dělal a říkal, byly spontánní, a se spoustou holek jsme se skvěle bavili. Pointa zavedení těhle rutin však byla, abych ukázal, že jakékoliv oživení té interakci jen přidá, a je to lepší než být s holkami nudný a robotický, ať už se jedná o dotazník anebo cokoliv jiného. Prostě, kluci, nebojte se občas udělat nějakou tu hloupost pro srandu, holky se chtějí taky bavit!

Mimo tohle všechno se pro mě stalo mluvení s úplně cizíma holkama naprosto přirozenou a velmi příjemnou věcí, drtivá většina nervozity téměř úplně opadla už po prvních pár desítkách holek a já začal chodit a holky oslovovat s nadšením a jistotou. Stejně pak opadl i strach z odmítnutí, co je vám po tom, že jedna holka vás odbije, když za každou takovou je dalších dvacet, které vám s velkou ochotou pomůžou!

Na začátku jsem se do toho musel trochu nutit, zatímco ke konci už mi to mluvení s holkama i dost chybělo, kdykoliv jsem s dotazníkem nechodil. Připomínám, že stejně jako pro spoustu jiných mužů bylo ještě velmi nedávno pro mě něco takového téměř nemyslitelné. Pokud je člověk ochotný postavit se svým strachům, je často až fascinující, jak rychle se úplně rozpustí.

Zajímavosti z terénu:

  • se spoustou holek a skupin holek jsem si skvěle pokecal, někdy jsme se zakecali i na více než půl hodiny a já i holky jsme se skvěle bavili
  • v průběhu dotazníku se mi zhruba 5 holek líbilo tolik, že jsem se zeptal i na číslo
  • ke konci dotazníku jsem se zeptal na číslo ještě několika pěkných holek už jen čistě proto, abych odbourával strach z odmítnutí
  • z cca 10 pokusů jsem dostal 2 čísla; spoiler alert – k ničemu to nevedlo
  • v průběhu dotazníku jsem se pomazlil celkem s osmi psy
  • v průběhu dotazníku jsem od holky obdržel jednu propisku, když mi ta má dopsala

Pár konkrétních zážitků:

  • S jednou krásnou a chytrou holkou jsem se při dotazníku zakecal na lavičce a ona mi řekla něco zajímavého: byla prý ráda, že jsem se jí upřímně jen ptal na otázky a zajímal se o to, co si myslí, měla prý totiž předešlou zkušenost, že pohledný, dobře oblečený muž k ní v centru Brna přišel s podobným, rádoby-dotazníkem, který měl jen jednu otázku a záhy ji začal osahávat a snažil se jí tam víceméně svést (neúspěšně), přičemž očividně opodál stál nějaký jeho “učeň”, který asi měl odkoukávat “jak na to” 😀
  • V nákupním centru jsem s dotazníkem zpovídal jednu krásnou zrzavou holku. Vzápětí po tom, co jsem řekl, že bude ještě čtvrtá bonusová otázka, ona okamžitě a s nadšením odvětila: “Pojď do mně!”, načež jsem se já, jakožto správný dvanáctiletý kluk, na pět sekund zasekl, a pak jsem se začal blbě smát, čemuž vůbec nepomohlo to, že ona se začala smát taky, a já doslova a bez přehánění na dobrých třicet sekund zapoměl tu čtvrtou otázku, kterou jsem pokládal už desítkám holek předtím. Po chvíli jsme se oba nějak pobrali, s úsměvem jsme onu poslední otázku dokončili a rozloučili jsme se. Dalších pár hodin jsem si říkal, že jsem se měl zeptat na číslo…

 

Závěr článku:

Tuhle část článku píšu s odstupem pár měsíců, a mám tedy možnost zpětně zhodnotit vliv, jaký tato zkušenost měla na můj rozvoj.

  • jsem nesrovnatelně méně nervózní z oslovování jakýchkoliv holek, jak samotných, tak i skupin
  • kdykoliv je možnost anebo mám zájem oslovit nějakou holku (a lidi obecně), nemám problém jít do toho
  • jsem obecně mnohem lepší v komunikaci s holkama, co tím mám na mysli je, že mě to víc baví a holky na mě celkově reagují mnohem lépe než před těmi pár měsíci
  • ne jen na veřejnosti, ale při veškerých společenských situacích (v práci, na párty a večírcích, srazech a různých společenských aktivitách) mnohem častěji a velmi rád poznávám nové holky a bavím se s nimi
  • jsem obecně znatelně sebevědomější a společenštější

Všem mladým klukům i dospělým mužům, kteří tohle čtou, a cítí podobný strach a nervozitu, co a týče žen, bych srdečně doporučil něco podobného udělat.

Vyjděte ze své komfortní zóny a skolte svého vlastního draka, stojí to za to!

 

Abych to tu všechno krátce zrekapituloval, co bychom si podle mě z tohohle všeho měli vzít?
  • České holky jsou obecně velmi příjemné a přívětivé, a i přesto jsou velmi zřídka kluky osloveny.
  • Holky tedy často straví velkou část svého mládí čekáním, až se jim poštěstí, stejně jako ti kluci, kteří mají strach za nimi přijít, říct “ahoj” a zkusit to.
  • Kluci, pokud to zkusíte a nevyjde to, ta holka vám i tak hlavu neukousne. Každá taková zkušenost, ať už dobrá a nebo špatná, vám něco dá.
  • Holky, kluci většinu z vás neosloví ne proto, že nejste dost krásná anebo usměvavá, ale proto, že se bojí odmítnutí. Pokud nechcete jen čekat a čekat, zkuste někdy toho kluka, který se vám líbí, oslovit samy.
  • Za každou oslovenou holku strach opadne, až z něj brzy nezbude téměř nic

Hlavních cíl tohoto článku je, aby co nejvíce českých kluků vystoupilo ze své komfortní zóny, nebáli se oslovit a nečekali až jim holka spadne do klína! 🙂

Rád bych poděkoval všem zúčastněným – holky, byly jste skvělé a vstřícné, a doufám, že alespoň některé z vás si to užily tak jako já!

 

Zajímá tě tohle téma a chceš vědět víc?

Přijď v Únoru zdarma na naši přednášku, kde budu mluvit o svých zkušenostech a pomohu ti překonat strach z oslovování!